Třetí díl historie: Noční fontána do roku 2013

Mezníkem v naší vodní produkci byl rok 2010 a vítězství Ratměřic v celostátním kole soutěže Vesnice roku. K zisku tohoto cenného titulu přispěla částečně i fontána, protože její zkrácenou verzi jsme předvedli za deštivého počasí ve čtvrtek 2. 9. dopoledne hodnotitelské komisi.

Byli jsme na pomyslném vrcholu, ale stále jsme chtěli věci posouvat. Proto jsme se po menším názorovém střetu zastánců denní a noční verze rozhodli akci posunout směrem ke světelné show.

Oslovili jsme ratměřického chalupáře Roberta Matouška, který pracuje v pražských divadlech a podílí se na ozvučení a osvětlení nejrůznějších představení a festivalů. Robert s nadšením souhlasil. Zároveň nám poskytnul votický muzikant Milan Trýbl poskytnul výkonnější zvukovou aparaturu a mohli jsme začít náš spektákl vylepšovat. Navíc jsme pro časovou náročnost přípravy i samotné produkce noční fontány a ulehčení akcemi již tak nabitému pouťovému víkendu vystoupení posunuli na dnes již ustálenou předposlední prázdninovou sobotu.

Samotný premiérový večer zahájila již podruhé v historii fontán Smetanova Vltava a ukončil jí nepřipravený, ale vynucený přídavek v podobě písně Pohoda od kapely Kabát. Úspěch večera všechny naprosto překvapil. Dlouho se v Ratměřicích a v okolí nemluvilo téměř o ničem jiném a o našem dalším směřování bylo rozhodnuto.

V roce 2011 si s námi opět lehce zažertovalo počasí, když dvě hodiny před akcí až do samého začátku pršelo. I přes všemožné zakrývání světelné aparatury, jsme museli řešit nejrůznější probíjení a výpadky elektrického proudu. Věděli jsme ale, že chceme natočit a vyfotit kvalitní záznam pro prezentaci při Evropské ceně obnovy venkova 2012, kam naše obec postoupila, a tak jsme akci rozjeli v celé připravené verzi. Z vážné hudby zazněla árie z Dvořákovy Rusalky poprvé s originálním nasvětleným tanečním vystoupením členek SDH Ratměřice.

V další letech přicházeli i jiné novinky. V roce 2012 jsme například za zvuků klavírního koncertu P. I. Čajkovského překvapili diváky projekcí vycházející zeměkoule nad hladinou rybníka. Premiérově jsme tak předvedli přenos obrazu na vodní stěnu na nové zakoupenou speciální clonovou proudnici. Mnoho lidí tenkrát spekulovalo, kde máme schované projekční plátno.

Bohužel v roce 2012 s námi naposledy účinkoval neodmyslitelný člen týmu, vždy vstřícný oponent, strojník Pavel Jelínek. Pavel, který byl svým citem pro techniku a vnímání hudby pilířem našeho představení, tragicky zemřel na jaře 2013.

F. Voříšek